Our Life Is Not a Movie or Maybe?!
To byl týden!!! Jak jsem se ocitla ve vlastním filmu a na koncertní šňůře?!
Sešlo se to tak nějak krásně neplánovaně...
+ odstartoval to minulou neděli koncert Gogol Bordello - neuvěřitelně divokej přesně jak to má být
+ v úterý Crime & the City Solution - komorní a moc moc skvělý koncert
+ čtvrtek Nick Cave - potřetí v životě a opět úplně na dřeň
+ pátek Beck - tak to bylo velký samo o sobě, vůbec odejít z domova byl problém, deštník se na festival nesmí a doma byla jen dětská pláštěnka anebo růžové pytle na odpadky, do pláštěnky jsem se sice narvala, ale nemohla jsem z ní ven v tom horku jak jsem se tomu smála, ale nějak jsem se potřebovala dostat suchá aspoň někam, kde si pláštěnku koupím bláznivé bouřky a pak odkládání koncertu tak dlouho, že jsem nakonec viděla jeden, doslova jediný song!!! ale zážitek to byl intenzivní s Lucie Splichalova & spol.!
+ sobota Of The Wand And The Moon - bože, tak křehký a naléhavý hlas Kim Larsena (někoho takhle fousatýho!) velmi niterný zážitek (tady pozor, musela jsem zvládnout i předkapely a bylo to hodně těžký, death industrial je na mě vážně too much, bylo to asi tak náročné jako koncert s Kateřina Šerá v Modré Vopici)
+++
Stihla jsem se platonicky se zamilovat do mistra syntezátoru a kytary Georgio Valentina (vypadal jak nakreslenej z anime včetně toho jména a výrazu! viz foto (Kovboj Bebop proti němu úplnej hadr)
U podia se mě po koncertě zeptala jedna žena jestli se neznáme... tak ano, ona fotí koncerty a poznala mě podle mého hudebního profilu na IG, protože se vzájemně sledujeme... no, je to prostě tak, blázni na festivalu se najdou vždycky
Potkala jsem filmového vědce, záchranáře, překladatele, muže se 4 dětmi a velkým úsměvem a mnoho dalších a jeden z nich měl monokl
Někoho jsem naopak stihla nepotkat, i když jsme hopsaly kousek od sebe
Jezdila jsem na skútru, byla poprvé ve 4D kině a zrovna na Top Gun: Maverick (to bylo taky velký, zlášť ty osprchované brýle a šťouchání do zad při kulečníku, přišla jsem si jak na pouti ) jela jsem v tramvaji která žďuchla na Pavláku do paní, která šla na pohřeb (dopadlo to naštěstí dobře), byla jsem na svatbě a tančila s nevěstou na Wicked game (a jasně, měla ruku na mám zadku! ) ... a všechno ostatní se sem ani nevejde
+++
Děkuju za všechna setkání i lístky a pozvání, které ke mně prostě přicházely.
Tolik koncetrů jsem absolvovala naposled v 90´s a možná ani to ne.
A ano, byly i koncerty, které jsem nestihla!!!
Hraje mi k tomu v hlavě i skvělej soundtrack samozřejmě a všechno to bylo umocněné neskutečnou horkou a magickou atmosférou noční Prahy a tím, že je Oliver s tátou na několik týdnů na výpravě a já měla na starost jen sebe a mohla jsem plynout kam mě to zrovna zaválo. Bylo to krásný in the light of music, dovolenkový a romantický a asi jsem to teď moc potřebovala
... a těším se jak to bude pokračovat!
p.s. Došlo mi později, že mám psát předem kam jdu, abych vás potkala, protože jste mi pak psali podle stories kde jsme byli nebo mohli být společně a Kateřina Polívková slibuju, že pokud mi to dojde, dám vědět kam se chystám